Moji rodiče žijí po odstěhování všech svých čtyř dospělých dětí sami v bytě 4+1. Na jednu stranu je pro ně byt příliš velký, ztrácejí se v něm, na druhou stranu jsou na něj vázáni a nechtějí se z něj stěhovat. Manželé ve věku krátce před šedesátkou, unavení prací a unavení sebou navzájem, žijí v tom svém velkém bytě spolu a přece spíše vedle sebe, míjejí se, ale přesto potřebují cítit, že je s nimi doma ještě ten druhý. Situace mých rodičů je jistě velmi obyčejná a velmi běžná, právě proto se snažím svými fotografiemi nad onou každodenností zastavit a zamyslet.
