V Andalusii zažívám silnou rezonanci mezi tamním výrazně katolickým prostředím ohrožovaným postmoderní lhostejností a mým vnitřním světem, v němž je naopak „zralý“ cynismus každodenně atakován křesťanskými ideály a touhou po něčem nebo někom dokonale dobrém. Ve vzniklém fotografickém souboru se tak propojují někdy protichůdná témata, jako jsou ironie, pýcha, církev, pomíjivost, drzost, bůh, pokora, víra, aby utvořily jeden celek držený pohromadě španělskou živelností a radostí ze života.
